V prosinci 2004 jsem v tomto deníčku začal vzpomínat na svá školní léta. Nemyslel jsem si, že to vydržím tak dlouho, netušil jsem, že mám
tolik zážitků - a to jsem je ještě zdaleka nevyčerpal všechny. Chci pokračovat, ale zatím nenacházím tu správnou náladu. A tak alespoň věřím, že si tohle moje povídání přečte někdo z mých bývalých spolužáků nebo někteří vrstevníci, kteří znají souvislosti, a že jim to třeba připomene chvilky dětství. A třeba vyvolá jejich vlastní vzpomínky. O nic jiného mi ani nešlo.
A protože jsem pokračovat nezačal, stránky jsem v srpnu 2008 upravil do této podoby. Jednak jsem sjednotil grafiku, aby byla pro čtení co nejjednoduší, ale hlavně jsem odstranil všechny texty, které se netýkaly vzpomínání, jakož i všechny odkazy, které už nikam nevedly. V původním textu jsem totiž často polemizoval s Jiřím Poděbradským, respektive s blogem, který jakoby psal jeho pes Harry. V aktuální podobě to mělo smysl, teď už to smysl nemá, nehledě na to, že Harryho stránky už neexistují. Jinak jsem do vzpomínkových textů nezasahoval, snad jen tam, kde jsem našel nějaké chyby nebo krkolomné jazykové furmulace.
Nedělám si iluze, že bych měl hodně čtenářů, přece jenom je to určeno jen zasvěceným, přesto mě vždycky potěší nějaká ta odezva vepsaná do knihy návštěv.
Jiljí Záruba
|